Když jsem si pořídil svůj první počítač, nebyla tato technika v našich končinách rozhodně žádnou samozřejmostí. Jistě, byly tu firmy, v nichž už počítače byly, i ve školách už se prvních pár exemplářů objevilo a tu a tam měl podobnou výpočetní techniku doma i soukromník, tedy člověk jako já, mající něco takového dokonce i pro vlastní potřebu.
Pamatuji se na onu dobu sice relativně mlhavě, protože to bylo skutečně už hodně dávno, ale současně na ni nemohu zapomenout, protože to byl přece takový zázrak! Ještě nemnoho let před tím nebylo přece vůbec myslitelné, aby někdo neprověřený doma něco podobného měl, protože by se k němu dostávaly ze Západu nesprávné názory a kdo ví, co a jak by tento následně i sám sdílel se světem. A najednou jsem měl něco takového doma. A to dokonce i s internetem, který mi dával možnost virtuálně zavítat i do dalekých světových končin, i s tiskárnou, kterou by mi za minulého režimu určitě také preventivně nepovolili, protože kdo ví, co bych na ní tisknul a komu bych to dával číst místo Rudého práva a jeho obsahově tak podobných alternativ…
Prostě jsem měl doma vlastní PC a spolu s tím i možnosti, o jakých se mi dříve ani nesnilo. Protože to byl přece takový zázrak! Windows 98 a připojení na internet přes telefonní linku, kde se vyplatilo se připojit až po šesté hodině odpolední, kdy stála hodina připojení dvacet korun, namísto šedesátikorunového tarifu přes den.
Když se pak člověk připojil, mohl už posílat opravdové e-maily. Měl-li už tedy komu. A když se počkalo, a to třeba i delší dobu, daly se stáhnout třeba i obrázky, a ti trpěliví si dokázali stáhnout i videa. Trvalo to pomalu věčnost, ale zase tu byla dříve netušená nabídka toho, co chtěl člověk vidět. A jistě nemusím zdůrazňovat, co chtěl člověk po prudérní totalitě vidět především. Prostě to byla doba, kdy byly počítače u nás vzácným úkazem. Všechno bylo jinak. Nebo vám by snad dnes připadlo normální, kdyby bylo na trhu na výběr jen ze tří druhů počítačů s masivními monitory? Asi ne, že?
